A jak si na treku pereš? A jak se sprchuješ? A nosíš s sebou toaletní papír? A co klíšťata? A jak řešíš tó… tamtó… víš có?
PÁR OBECNÝCH TIPŮ, JAK SI NALEHKO SBALIT HYGIENU
- Hygienické potřeby si sbalte do voděodolného uzavíratelného sáčku, aby byly v batohu pohromadě, a aby se v případě otevření nějaké lahvičky nevylil její obsah do batohu. Já používám na treky malinký sáček z cubenu, který váží jen 9 gramů. Na cestování v civilizaci, když se chci rozmazlit, si beru větší a průhledný.
- Tekuté přípravky přelijte do malých, lehkých lahviček. Dají se sehnat třeba v potřebách pro kutily nebo v drogeriích. Úplně miniaturní jsou nádobky ze sushi restaurací, v nichž vám při objednávce domů dorazí sójová omáčka – do jedné takové jsem si přemačkala koncentrovanou zubní pastu.
- Upřednostněte koncentrované nebo univerzální přípravky (koncentrovanou zubní pastu nebo univerzální mýdlo, které lze použít i na mytí vlasů, holení, praní apod.). Vydrží vám déle a stačí jich menší množství.
- Ani deodorant, pokud se bez něj nemůžete na treku obejít, nemusíte nosit celý – prostě si z něj kousek uřízněte.
- Ne, nebudu vám radit, ať si ulomíte zbytečnou část násady zubního kartáčku. Ale věděli jste, že existují i skládací kartáčky?
- I jednorázovou žiletku lze použít víckrát. Hodněkrát. A i u jednorázové žiletky můžete ulomit zbytečnou část násady. Teda pokud s sebou nechcete tahat celou břitvu. A nebo se nemusíte holit vůbec. Fousáči působí tajemněji a chlupatý nohy opět přichází do módy. S oholenýma nohama budete mít váš krok právě o tolik lepší aerodynamiku, o kolik vám s chlupatýma nohama bude za chladných nocí tepleji. Tak si vyberte, co je praktičtější.
- Toaletní papír nepotřebujete. Pro někoho je možná hardcore utírat si zadek do přírodnin nebo si ho oplachovat vodou, pro jiného je hardcore tahat s sebou roli toaletního papíru a ten pak pohazovat po přírodě nebo ho s sebou nosit v uzavíratelném sáčku, než po pár dnech dojde k nejbližšímu odpadkovému koši. Už jste si někdy utírali zadek do diviznového listu, aniž byste ho z rostliny utrhli, protože divizna je chráněná? Zdá se vám to padlé na hlavu? Až to zkusíte, změníte názor! Neboť není na světě hebčího sametu než zdravý diviznový list.
- Menstruační tampon patří do kápézetky (krabička poslední záchrany). Tam se hodí i těm, kdo nemenstruují, poněvadž je to luxusní troud. Ale s tampóny a vložkami je to jako s toaleťákem, ba mnohem horší. Takový hajzlpapír se v přírodě rozkládá přibližně jeden měsíc. Tampon si dává na čas – vy ho dneska vyhodíte v lese a až tam půjde na houby vaše praprapraprapravnučka, ještě ho tam najde. Fakt to chcete nechávat v přírodě nebo použité tahat s sebou? K dispozici jsou přece mnohem „čistější“, šetrnější, lehčí a skladnější pomůcky.
ZUBNÍ HYGIENA
Někdo si zuby čistí rozkousanou větývkou, někdo popelem, jiný nepoužívá zubní pastu. Všechno může být fajn, já zůstávám u toho nejfádnějšího čištění zubů, který mi doporučila zubní hygienička, a který mi vyhovuje. Frčím na kartáčku, mezizubním kartáčku a zubní pastě. Kartáček mám skládací (na treky si beru jen horní půlku) a zubní pastu používám koncentrovanou, takže jí stačí na kartáček nanést minimální množství – 25 ml mi vystačí cca na 3 měsíce 2 x denně.
KOUPÁNÍ A PRANÍ
Když jsem u vodního zdroje, řeším většinou koupání a praní najednou. Používám prostředky na přírodní bázi, které lze použít víceúčelově, takže si nejprve namydlím vlasy a pěnu rovnou použiju namísto sprchového gelu, případně ji použiju i pro přeprání oblečení. Přestože používám prostředky rozložitelné v přírodě, dbám na to, abych je nesplachovala do vodního zdroje (ani kokosový olej nebo rostlinný glycerin přece jen do vody nepatří). Ke spláchnutí šamponu a přepírání se mi tak hodí ešus nebo klobouk namísto lavoru. Pokud nerozdělávám oheň (ne všude je to povoleno a ne všude je dřevo, např. ve vysokých polohách), peru jen ve studené vodě, protože si nechci vyplýtvat palivo do vařiče kvůli praní. Když se jednou za čas dostanu k někomu na návštěvu, většinou si tam poprosím o vyprání všech věcí v pračce. Spodní prádlo, ponožky a triko přepírám téměř při každé příležitosti, takže v létě v podstatě každý den – triko na těle rychle uschne, černé merino kalhotky jsou na slunci suché během pár minut, ponožky pak často dosušuju zavěšené na batohu. Možnost sušení se odvíjí zejména od počasí, proto větší kusy oblečení přepírám za slunných dní. Dosušit se dá taky u ohně nebo, když nejde o nic velkého a není-li vysoká vlhkost vzduchu, můžu to dosušit přes noc v péřovém spacáku, třeba ponožky. Za chladných období s vysokou vlhkostí vzduchu se pak frenkvence praní během treku prodlužuje. Pokud je zima a nemáte mnoho příležitostí k sušení oblečení, nemůžete pochopitelně prát tak pravidelně jako během horkých červencových dní. Pak se hodí mít prádlo s co největším podílem přírodní merino vlny, která je přirozeně antibakteriální a dlouho odolává zápachu a oceníte i oblečení, které rychle uschne. V posledních letech jsem si oblíbila tuhý šampon na přírodní bázi, protože jednak nehrozí jeho vylití a nepotřebuju k němu lahvičku, jednak mi pěkně voní. Tuhý šampon nosím ve speciálním pouzdru, které se nepromastí ani nepromáčí, a na rozdíl od igelitového obalu je prodyšné, takže v něm mokrý šampon uschne. Ručník je věc, kterou jsem dlouho opovrhovala jako zbytečnými gramy navíc a k nezbytnému utírání jsem používala oblečení, nejčastěji tričko. Od tohoto zvyku jsem nakonec upustila, protože úžasně rychleschnoucí miniručník, který váží jen 47 gramů, lze využít víceúčelově. A je to přece jenom komfortnější. Kromě tradiční ručníkovské funkce se dá dobře využít i jako šátek, třebas na hlavu proti slunci. Ostatně jak známo, ručník je ta nejpotřebnější věc, kterou by u sebe měl mít každý mezihvězdný stopař…
VYPRAZDŇOVÁNÍ
Jsem velký odpůrce overturismu a na místech, kam se sjíždí hodně lidí, se necítím dobře. Přesto se občas některým turistickým centrům nevyhnu, takže pokud se na místa plná „smaradlavých turistů“ dostanu, dávám si hodně záležet, abych byla rychle pryč. Jak to souvisí s vyprazdňováním? Kde je v přírodě hodně turistů, tam je obvykle hodně exkrementů. Nepřeháním, u nás na Broumovsku najdete během letních procházek to, co najít nechcete, klidně uprostřed turistické cesty a taková situace není výjimečná. Na treku ve Svanetii jsme se večer před bouřkou chtěli s kamarádem utábořit na říčním ostrově, ale při hledání místa k postavení přístřešku jsme si připadali jako v minovém poli. Nejenže mi hlava nebere, kam všude jsou lidé schopni se vykálet, ale už vůbec mi hlava nebere, proč tito mají pocit, že můžou po přírodě volně házet odpadky s jejich potřebou související. Leckdo, kdo by obal od čokolády na zem nevyhodil, bez skrupulí v lese vyhodí hygienickou vložku. Jsou věci, kterým neporučíme, ale když jdeme do přírody, měli bychom se starat o to, jak si s těmito věcmi poradit, podobně jako se staráme o to, aby se nám cestou nevybil mobil.
Na turistických trasách používám toaletní lopatku/stanový kolík, kterou si vyhloubím malou kálicí jamku, jíž posléze zase zakryju hlínou. Když toaletní papír skončí v takové kálicí jamce, do měsíce se tam rozloží a taky to není zase tak strašný hřích. Rozhodně lepší než les plný exkrementů a toaleťáků. Na použité hygienické potřeby s sebou můžete mít uzavíratelný sáček, abyste je mohli přenést k nejbližšímu odpadkovému koši. Ideální ovšem je, obejít se bez odpadků úplně. Je na každém, co mu vyhovuje a na co je ochoten si zvyknout. Jedním z řešení je například „cestovní bidet“, který si můžete vyrobit tak, že v malé PET lahvi s vodou uděláte dírku ve víčku. Mě zase baví při konání potřeby koukat po okolí a přemýšlet, která z dostupných přírodnin mi nejlépe poslouží. Bidet je super, ale dává mi smysl hlavně v blízkosti vody. V sušších oblastech by mi vody, kterou nosím na zádech a mohla jsem ji vypít, bylo líto.
MENZES
Naštěstí je dnes na trhu celá řada menstruačních pomůcek a nemusíme si vybírat jen z tradičních tampónů a vložek. Na treky, cestování obecně a vlastně vůbec, se mi zdá nejvhodnější menstruační kalíšek. Je to silikonová nádobka, kterou jednoduše vyjmete, opláchnete a zavedete zpátky. Žádný nechutný bordely kolem toho nejsou. Po cyklu se kalíšek vyvaří, aby se vydezinfikoval a tradá, za měsíc je zase připraven. Jeden vystačí na mnoho let, je skladný, lehký a když ho v sobě máte, ani o něm nevíte. Žádné zapařování, žádné shánění vložek v obchodě nějaké zapadlé vesnice a žádné stresování, jestli jich mám dostatek. Chvíli trvá, než si na něj zvyknete a přijdete si na ten správný grif při zavádění, proto bych určitě doporučila vyzkoušet ho poprvé doma, ať z toho nemáte na cestách stres. Při velmi silném krvácení zvláště na začátku cyklu může mít někdo problém se slabým protékáním, proto se může hodit vložka pro sichr (třeba látková, chcete-li se vyhnout těm tradičním). V druhé půli menstruace nebo obecně při slabším krvácení ho zavedete ráno a do večera se nemusíte starat o nic. Každá jsme jiná, o tom žádná, proto nelze dávát nějaký univerzální návod. Na treku je pak potřeba myslet na dostatek vody – oplachovat nejlépe tam, kde je k dispozici voda nebo si v suchých oblastech pro jistotu nosit vody o trochu víc. Kalíšky se vyrábí ve dvou velikostech, záleží, jestli jste už po porodu nebo jaký máte věk. Na podobném principu jako kalíšek fungují i menstruační mořské houby.
OSTATNÍ
Deodorant – jako deodorant lze použít kamenec, kterým jde zároveň desinfikovat drobné ranky. Zabraňuje zápachu, je bez vůně, ale neslouží proti pocení. Na cestu si můžete uříznout jen malinký kousek. K jeho aplikaci je ovšem nezbytná troška vody.
Opalovací krém – na půlroční trek mi bohatě stačí 20 ml. Jednak ho neaplikuju na celé tělo (zejména na obličej, ruce a lýtka), jednak si po pár týdnech kůže zvykne a přestane být na spálení náchylná. Kombinace s balzámem na rty je fajn.
Repelent – tento se mi proti klíšťatům velmi osvědčil, super je, že je to jen malá lahvička. V lékárničce mám ještě malinkou pinzetu na klíšťata pro jistotu, ale co se pamatuju, klíšťata na mě naskákala jenom tehdy, když jsem výše zmíněný repelent nepoužila. Repelent proti komárům na treku moc neřeším – vysoko v horách jich moc není a v nižších polohách se repelentuju jejich přímým zabíjením. Repelenty, se kterými mám zkušenost, komáry odradí od štípnutí, ale od poletování kolem hlavy je stejně neodradí (to pískání mi na nich připadá nejvíc nepříjemné). Silnější repelent bych si vzala do podnebí, kde jsou reálně nebezpeční.
Hřeben – to je dost individuální věc. Obvykle jsem s sebou nosívala úplně obyčejný, tenký a lehký hřeben bez násady. V posledních letech, když mám vlasy po zadek, se mi osvědčil kartáč Tangle Teezer Compact bez té krytky štětin. Čistím ho na trecích pískem z potoka.
