OD POČÁTKU VIKTORČINY CESTY TAM se na svých stránkách odkazuju na obchod Pod 7 kilo. Tak si myslím, že si zasloužíte vědět, jak to s tímhletím obchodem mám, a jaký je můj podsedmikilácký příběh…
ZAČALA JSEM TAM PRACOVAT jako umývačka výlohy a hajzlu během studia. Prostě jednou za dva týdny poklidit bordel, co kluci nadělali. Při mytí výlohy, kdy mi slunce svítilo do zad a mezi mnou a sluncem se po chodníku míhali uspěchaní lidé, jsem se cítila nezvykle svobodně. Byla to práce, u které se nemuselo myslet, a to mi vyhovovalo. Umývání hajzlu bylo oproti umývání latrín na skautském táboře taky v pohodě, takže cajk.
V TÝMU JSME BYLI TŘI – dva zakladatelé a já, umývačka, a záhy se z nás stali kamarádi. Jenže jak obchod pomalu prosperoval, přibývalo práce, a dostávala jsem nové úkoly. Po prvních hodinách práce v ekonomickém programu s klamavým názvem „Pohoda“ jsem málem dala výpověď, ale časem se můj vztah s Pohodou stabilizoval. Začala jsem prodávat, a kluci už se mnou počítali do budoucna.
JENŽE JEDNOHO PONURÉHO PODZIMNÍHO DNE jsem přišla za Štěpánem a povídám mu, že se nedá nic dělat, že do půl roku končím. Práce mě bavila a byli jsme dobrá parta, ale nešlo to jinak. Rozhodla jsem se, že vyrazím na svou velkou cestu, věc, o které jsem roky snila, a která se stala najednou jediným, co jsem chtěla dělat. Sbalit si batoh a jít tam, kam mě táhly mapy. Přejít pěšky karpatský oblouk, a pak dál na východ. Nějak to bude, možná se po dvou měsících vrátím vysílená a hladová domů, dám za pravdu všem starším a moudřejším a budu zase žít, jak se po mně chce, a s větší pokorou. Téhle variantě jsem vlastně věřila víc, než tomu snu. Ale musela jsem to zkusit.
MOJE OKOLÍ SE DOMNÍVALO, že je to nějaký chvilkový šum na mozku, a že to přejde. Když kluci pochopili, že si to opravdu nerozmyslím, začali se shánět po novém zaměstnanci, ale vysokým nárokům nikdo neodpovídal. Až jedné noci, po spoustě piv vypitých s mým kamarádem Vítkem, jsem se mu zmínila, že nemůžeme nového zaměstnance sehnat. Ten se rozzářil, a vytkl mi, proč jsem mu o tom neřekla dřív, že by v Pod 7 kilo pracoval hrozně rád. Byla půlnoc, ale nadšení, že ten šikovný a spolehlivý Vítek by o tu práci stál, bylo tak silné, že jsem hnedle volala šéfovi, že mám skvělýho adepta. Tož Vítek se osvědčil a do naší party doslova vrostl.
DO JARA JSEM MAKALA, abych si našetřila na vybavení a něco na cestu, založila si nejpříšernější web, jaký jste kdy viděli, a odjela do Zlína, odkud jsem pokračovala pěšky přes hory do Banátu. Přede mnou se rozprostíralo nekonečno vtělené do nepředstavitelna, a maminka na nádraží uronila slzu.
KDYŽ JSEM SE PO PŮL ROCE VRÁTILA z cesty, nejnesnesitelnější na tom nebylo, že už jsem nemohla umývat výlohu, ale to, že už jsem nepatřila do party. Ne, že bychom se nesetkávali, ale za ten půlrok se odehrálo spousta změn, ve kterých jsem se už neorientovala, a prostě jsem neměla do čeho kecat.
DALŠÍ ROK, PO DALŠÍ PŮLROČNÍ CESTĚ, už se sem tam pro mě nějaká práce v obchodě našla. Měla jsem taky hodně co říct k otestovanému vybavení, a tak jsem pro Pod 7 kilo začala výbavu testovat. Kluci mi vždycky poreferují, co se na trhu s ultralightem děje a jaké jsou novinky, já si najdu, co mi přijde nejlepší, otestuju, proberu to s nimi. A tak se vzájemně ovlivňujeme a inspirujeme v tom, co já nosím na treky a v tom, co oni prodávají. Stala jsem se takovým externím členem týmu.
PO DALŠÍ PŮLROČNÍ CESTĚ se náš tým rozšířil o Michala, a jestli jsme do té doby byli dobrá parta, teď se z nás stal dream team.
PO DALŠÍ PŮLROČNÍ CESTĚ mi kluci sdělili, že by mě chtěli nějak odměnit za práci, kterou pro ně dělám. Svoje příšerné webové stránky jsem v průběhu let postupně vypiplávala (vím, je tady pořád dost co zlepšovat), a návštěvnost stoupla na 50000 ročně, což na moje původně nulové ambice v tomto směru (prostě mě bavilo to tvořit), zdálo se mi dobré. Taky ten Wix není zrovna levný a v tom webu jsou stovky hodin práce. Do obchodu sem tam zašel zákazník, co nakupoval podle mého gear listu, a já už musela odpovědět stovky dotazů týkajících se outdoor vybavení. Takže kluci letos vymysleli, že rozjedou affiliate, abych z té vložené energie něco měla. V podstatě to znamená, že rozkliknete-li některý odkaz na mých stránkách, odkazující na e-shop Pod 7 kilo, získám provizi z vašeho nákupu. Pokud se vám to nelíbí a nechcete mě podpořit, můžete si ve svém prohlížeči zakázat cookies. S nikým jiným affiliate spolupráci nevedu. Jsem děsně ráda, že můžu testovat vybavení pro malinký obchod, který znám téměř od jeho počátků, ve kterém znám všechno prodávané zboží, a ve kterém všichni zaměstnanci jsou mí kamarádi.
Obrázek: Zleva Viktorka, Vítek, Roman, Štěpán. Dalšími členy týmu v současnosti jsou Michal, Bára, Majda, Karolína a Filip.
A JEŠTĚ JEDNA NOVINKA roku 2019: do týmu jsme přibrali dalšího borce a dokonce tři nové holky! Tak jsme se genderově vyvážili, a je to super. Super, protože to, co drží tenhle obchod pohromadě, to je tým férových lidí, o který se všichni vzájemně můžeme opřít. A to je jedna z velmi pozitivních hodnot v mém životě.
Více o každém z nás a o našich úlohách v Pod 7 kilo jsme na sebe prozradili ve svých cestovatelských diagnózách.
