Testování: Huarache, indiánské bosé sandály. Botičky do sucha i do vodičky.

Během přechodu karpatského oblouku jsem s sebou měla jen jedny boty – pohory. Když nohy potřebovaly provětrat, chodila jsem bosa. Sundat boty a proběhnout se bosky ranní rosou nebo po měkké lesní půdě, je snad největší blaženost poutníkova. Co ale když brodím řeku, v níž se mohou vyskytovat ostré předměty, třeba střepy? Nebo když jdeme s couchsurfery na procházku a můžu si u nich bagáž i pohory odložit, přitom ale nechci chodit nočním městem bez bot? To byly hlavní důvody, proč jsem se před poutí do Istanbulu začala poohlížet po nějakém náhradním řešení…

Jednoduché řešení, skladnost a nízká hmotnost

A našla jsem. Objevila jsem barefoot sandály Huarache Outdoor Grip, které česká firma Tara vyrábí na míru. V podstatě jde o tenkou Vibram podrážku a padákovou šňůru. Jednoduché řešení, skladnost a velmi nízká hmotnost. Rozhodla jsem se je otestovat.

Padáková šňůra je podrážkou provázána ve třech bodech, takže botky na noze dobře drží. Šňůru lze uvázat různými úvazy, podle toho, zda chcete rychlé „nazouváky“ nebo pevný úvaz třeba na běhání. Zpočátku mi trochu vadil uzlík na spodní straně podrážky pod palcem, ale rychle jsem si na něj zvykla.

Během půlroční cesty došlo k naprosto minimálnímu opotřebení, spodní strana podrážky se téměř neošlapala, a tak jsem si jistá, že botky mi vydrží ještě mnoho let.

Huarache a voda

Sandály jsem nejvíc ocenila při pohybu ve vodě a u vody. Mnohokrát jsem se koupala v Dunaji, jehož dno ani břehy nejsou prosty odpadků, a při sestupu do vody bosky bych si mohla poranit chodidlo. Když jsem po dešti brodila hluboký brod rumunské Nery, vím jistě, že bez bot bych si to netroufla. Stačilo stoupnout na ostrý kámen, ztratit rovnováhu, a mohlo být zle. Ale kdo zná pocit chůze v promočených pohorách, spíše se tomu vyhne. A do třetice moře – velmi jsem sandálky ocenila během naší krátké, byť dobrodružné seakajakářské expedice v Turecku, jíž jsme podnikli společně s kamarádem Vítkem. On, též ultralightista, si s sebou v opozičním boji proti gramům, žádné vodní přezůvky nepřibalil. A jak mi záviděl! Pro svou smůlu má ale nohu značně větší než já, a tak si je ani nemohl půjčit.

Podrážka je lepena voděodolným lepidlem, a voda botkám neškodí. Vzhledem k tomu, že je pružná, lze v nich bez problému plavat, a pokud se náhodou úvaz uvolní, neklesnou ke dnu. Takže je člověk snadno vyloví, jestliže je tedy neunese divý proud. Podrážka má také dobrou přilnavost, a neklouže ani na mokrých kamenech.

Na co si dát pozor

Jedinou nepříjemností, jež se v souvislosti s Huarache sandály vyskytla, byla delší chůze za deště z kopce. Mokré nohy po svrchní straně podrážky z kopce klouzaly, a šňůra mezi palcem a ukazovákem tlačila. Tento problém se během cesty vyskytl jen jednou a vyřešila jsem ho zutím.

Určitě bych doporučila naučit se úvaz vázat zpaměti. Občas je třeba šňůru převázat, třeba když vám po dlouhé chůzi otečou nohy, nebo když šňůra po dlouhém nošení povolí. Není to ale nic složitého, vystačila jsem bez problému se základním typem úvazu.

Jinak stejně jako u jakýchkoli jiných barefoot bot, je třeba si na ně zvyknout. Určitě nebude nikomu pohodlné vyrazit v nich na třídenní výlet bez předběžného nošení.

Co je to Huarache?

Huarache jsou tradiční boty mexických indiánů kmene Tarahumara. Ačkoli sama si dosud neumím moc představit, že bych v nich ušla třeba tisíc horských kilometrů s batohem na zádech bez zranění, tihle Indiáni v nich běhají horským terénem dlouhé tratě. Mně posloužily na plavání, brodění a během odpočinku na cestě. Po návratu domů jsem je hodila do pračky, a vypadají skoro jako nové. Firma Tara vyrábí také další varianty těchto Huarache sandálů, například šmrncovní kožené do města. A budete-li si přát, vyrobí vám je na míru i při online nákupu.

Shrnutí. Výhody a nevýhody sandálů Huarache Outdoor Grip.

VÝHODY:

– nízká hmotnost

– skladnost

– voděodolnost

– přilnavost k terénu

– trvanlivost

– výroba na míru

– recyklované materiály

– český výrobek

NEVÝHODY:

– menší přilnavost svrchní části podrážky za mokra

– je třeba si na ně zvyknout