Při balení oblečení na treky uvažujeme o jednotlivých vrstvách, které na sebe navlékáme nebo svlékáme podle počasí a tělesné aktivity. I moje babička, která na treku nikdy nebyla, ví, že je lépe obléct si dvě slabší vrstvy, než jeden tlustý svetr. Kdyby si ale chtěla o vrstvení přečíst něco na internetu, zjistila by, že v každém článku najde něco trochu jiného. A asi by v tom měla guláš…
VRSTVY A JEJICH SMYSL
I když vrstvení je v principu jednoduchá věc, chápu, že v tom někdo může mít zmatek. Na internetu najdete o vrstvení několik článků, které se liší zejména tematicky tím, na jakou činnost (např. běh, trekking, městská móda…) se rady o vrstvení vztahují. Další, čím se často liší, je rozdílná terminologie – narazila jsem např. na následující označení vrstev: základní, sací, izolační, ochranná, spodní, svrchní, transportní… A do třetice, některé články píšou o třech vrstvách, některé o čtyřech nebo o pěti. Tak jak to teda je?
Uvažování o vrstvách nám pomáhá uvědomit si, co od svého oblečení požadujeme, tedy jakou by mělo mít funkci, abychom se v něm cítili komfortně. Od vrstev nejblíže k tělu tedy chceme, aby nezadržovaly vlhkost u těla, ale aby ji posílaly dál, do dalších vrstev. Voda má, jak známo, vysokou tepelnou vodivost, a tak nám v mokrém oblečení bude chladněji. S tím souvisí i požadavek na to, aby usychání oblečení netrvalo dlouho. Střední vrstvy by měly dál podporovat posun vlhkosti směrem od těla. Kromě toho by měly mít schopnost dobré tepelné izolace, tedy zadržovat teplo. Svrchní vrstva by měla izolovat od vnějších vlivů – hlavně tedy chránit před deštěm a větrem. Jenže by to zase neměl být neprodyšný igelit, který by bránil odvodu vlhkosti od těla. Takže se hodí materiál, který nejen, že nepropustí vodu zvenku, ale který je také schopen propouštět ven pot přeměněný na páru.
Pro jednoduchost rozdělím oblečení na tři vrstvy (podle účelu), které na trecích variuji podle momentálních potřeb, a trochu podobněji se rozepíšu o jednotlivých položkách. Na konci článku najdete ještě přehlednou tabulku, jeden méně obvyklý způsob vrstvení na léto a pár obecných tipů k výběru oblečení na trek.
PRVNÍ VRSTVA
Účel: Měla by dobře odvádět vlhkost od těla a rychle schnout
Nejčastější materiály: merino vlna, syntetika, směs obojího
První vrstva je oblečení, které oblékáme přímo na tělo, takže sem můžeme zařadit jak spodní prádlo a ponožky, tak i trička, legíny nebo termoprádlo. Osobně na treky preferuji merino, právě proto, že výborně odvádí vlhkost od těla, dobře tepelně izoluje, i když je vlhké, a dlouho odolává zápachu. Díky přírodním antibakteriálním vlastnostem merina navíc ušetříte v batohu gramy za další oblečení, protože je můžete nosit dlouho bez praní. Na letním treku se člověk hodně zpotí, a tak je zápachu odolnost důležitá, na druhou stranu, v létě za pěkného počasí si člověk může vyprat kdykoli se dostane k vodě, protože oblečení rychle uschne. Podstatnější roli hraje zápachu odolnost za deštivého počasí, na podzim/jaře a v zimě, protože tehdy jsou možnosti praní a sušení na treku výrazně omezenější, navíc v zimě zesmrádnete o poznání rychleji. Tričko snadno vyvětrá, nemáte-li na něm další vrstvy, ale i v nepromokavé bundě s dobrou prodyšností vám obyčejné triko i mikina zesmrádnou raz dva.
Spodní prádlo pokrývá jen malou plochu těla, proto není až tak podstatné, z jakého je vyrobeno materiálu, jako je tomu třeba u termoprádla. Přesto stojí za to vybírat pohodlné a prodyšné, pod kterým se nezapaří pokožka, a třeba spoďáry zarývající se mezi půle nebo podprsenka s ramínky, která škrtí, nedejbože se při komplikovaném pohybu rozepínají, vás budou na horách štvát víc, než kdy jindy. Push-upky prostě nechte doma, a zvolte raději sportovní střihy a příjemný materiál. Osobně jsem si oblíbila lehké a prodyšné kalhotky od Icebreakeru a podprsenku sportovního střihu bez posuvných ramínek a jakéhokoli zapínání, takže mě pod batohem nikde netlačí, a ramínka se během nošení neposouvají ani neprodlužují. Tohle sportovní prádlo používám v případě potřeby jako plavky. Pánům (dle zkušeností mých kamarádů) zajistí pohodlí boxerky z merina.
Ponožky jsou zdánlivě zanedbatelná část oděvu, nicméně na treku v nich chodíte celý den, a ze všeho oblečení dostávají zabrat nejvíce. Dobré ponožky jsou odměnou vašim nohám za to, že vás nesou. Mnohé ponožky ze syntetických materiálů výborně odvádí vlhkost a noha se v nich nepaří, zvládne to ale i merino. Slabostí merina je ovšem mechanická odolnost – s ponožkami ze 100% merina byste stovky kilometrů nenachodili, rozpadly by se. Proto se do merino ponožek přidává výrazně větší procento syntetických materiálů, než do ostatních kusů merino oblečení. Záleží samozřejmě na typu ponožek a na výrobci, ale svoje nejoblíbenější trekové ponožky z merina můžu nosit klidně v parném létě a vysokých kožených pohorách tři dny za maximálního komfortu, leckdy zvládnou i týden.
Termoprádlo nosím buď na spaní ve spacáku nebo během chladnějších dní pod druhou vrstvou. U termoprádla je obzvláště důležité, aby dobře odvádělo vlhkost. V chladu by nám bylo k ničemu, pokud by nás pot, vzniklý při námaze, ochlazoval. I v tomto případě preferuji merino, a právě u termoprádla ocením, že je v merinu teplo, i když je vlhké. I tady hraje svou roli již zmíněná zápachu odolnost, zejména za chladných dní, kdy mám na sobě hodně vrstev, a oblečení nemá moc šanci větrat. Kdybych si z merina měla vybrat jen jeden typ oblečení, bylo by to právě termoprádlo (pak bych ale nejvíc vzpomínala na merino ponožky). Střih termoprádla by měl být přiléhavý, nemělo by vás ovšem škrtit. Obvykle jde o dva kusy oblečení – legíny (podvlíkačky) a triko s dlouhým rukávem.
Triko se na treku propotí ze všeho oblečení asi nejvíc, pod batohem to holt špatně větrá. A tak jsem v dobách, kdy jsem ještě o merinu neměla tušení, nosila na treky buď syntetických triček několik nebo jen jedno, ale bývala mi ve vlaku či autobuse cestou domů hanba. Syntetické materiály jsou náchylnější na smrad, a přestože některé mají zápachu odolnou úpravu, většinou se v téhle oblasti nemůžou merinu rovnat. Běžně mi na několikaměsíční treky stačí jedno triko z merina, a prát ho stačí jednou za týden až dva. V posledních letech už nenosím trika ze 100% merina, ale s příměsí syntetiky, která se do trik přidává právě kvůli lepší odolnosti (delší trvanlivosti). Přestože na několikaměsíčních trecích musím občas zašívat, preferuji výraznější podíl merina než syntetiky, protože merino je mi velmi příjemné na tělo a právě kvůli zmiňované odolnosti vůči zápachu.
Vlastnosti merina:
+ výborně odvádí vlhkost od těla (dokáže pojmout až 30% vody své vlastní hmotnosti)
+ dlouho odolává zápachu (až 3x déle než bavlna), což pro někoho může být tři dny, pro někoho týden nebo dva. Záleží, jak moc se potíte, a jak moc smrdíte
+ hřeje (resp. tepelně izoluje), i když je mokré
+ je velmi příjemné na tělo
– schne poměrně rychle, ale za syntetikou v tomhle směru zaostává
– mechanická odolnost je nižší než u syntetických materiálů
Vlastnosti syntetických materiálů (nejčastěji polyester, polypropylen, nylon)
+ většina z nich výborně odvádí vlhkost od těla
+ rychle schnou
+ mají dlouhou životnost
– po propocení brzy zapáchají, a i když jsou ošetřeny úpravou proti zápachu, nevyrovnají se v zápachu odolnosti merinu
– nejsou tak příjemné na dotyk jako merino
Vlastnosti směsí merina a syntetiky:
+ obecně se tyhle materiály snaží skloubit pozitiva jak merina, tak syntetiky a minimalizivat jejich negativa. Proto se například do merina často přidává trochu syntetiky, aby oblečení mělo delší životnost nebo se do syntetiky přidává trochu merina, aby oblečení déle odolávalo zápachu.
DRUHÁ VRSTVA
Účel: Měla by dobře odvádět vlhkost od těla a izolovat (zadržovat tělesné teplo)
Nejčastější materiály: syntetika, směs merina a syntetiky
Druhá vrstva dále podporuje odvod vlhkosti od těla a zároveň tepelně izoluje. Za chladnějšího počasí tuhle vrstvu znásobíme, aby nám bylo tepleji.
Zahrnuji sem mikiny nebo trika s dlouhým rukávem a kalhoty, které používám jako druhou vrstvu přes legíny v případě chladnějšího počasí. Dobré tepelně izolační vlastnosti mají bundy, které se plní syntetickými vlákny, merino vlnou nebo peřím. Nejlehčím z uvedených materiálů je samozřejmě peří, které dokáže pojmout obrovské množství vzduchu. Zahřátý vzduch mezi pírky výborně izoluje.
Odepínací kalhoty jsou jednoduchý, zato skvělý vynález. Člověk ušetří gramy za kraťasy, a namísto převlékání stačí připnout nebo odepnout nohavice. Měly by být z odolného a rychleschnoucího materiálu, dobře propracovaného střihu, aby se v nich člověk cítil pohodlně, a když budou mít navíc voděodolnou úpravu DWR a dobré kapsy, je to ideál.
Triko s dlouhým rukávem nosím na dlouhé treky z merina s vyšší gramáží (200 – 260), a používám ho jako termoprádlo do první vrstvy nebo jako tenkou mikinu do druhé. Na kratší treky nebo výlety, kdy pro mě zápachu-odolnost není tak důležitá, zato řeším skladnost a hmotnost, nosím tenkou a neskutečně lehoučkou mikinu (materiál POLARTEC® Power Grid™), která sice snadno profoukne, ale v kombinaci s lehkou větrovkou v ní mám podobný tepelný komfort jako třeba ve fleecové mikině. Přitom obojí dohromady je pořád lehčí, než ta fleecová mikina, a díky dvěma vrstvám je termoregulace snazší.
Mikinu z merina nosím na dlouhé treky, kdy je pro mě podstatná jak zápachu odolnost, tak i výborná tepelná izolace. Levnější variantou jsou např. mikiny z Polartecu, které ale neodolávají zápachu zdaleka tak dobře, jako merino.
Péřovku nosím zvláště od podzimu do jara, ale i za chladných letních večerů přijde vhod. Peří obecně je náchylné na vlhkost, proto nosím bundu s hydrofobní úpravou peří. V dešti, když je venku zima, ji nosím ještě pod nepromokavou membránovou bundou, která zabrání styku peří s vodou, a zároveň pomůže ochránit před větrem.
TŘETÍ VRSTVA
Účel: ochrana před vnějšími vlivy (nepromokavost, větruodolnost) a prodyšnost
Nejčastější materiály: membrány, zátěry
Třetí vrstva je vnější vrstvou, na kterou už žádnou další nenavlékám, a má dvě velmi důležité funkce: nepromokavost (zároveň i větruodolnost) a paropropustnost. Je to taková vnější skořápka, která chrání ostatní vrstvy před nepřízní počasí, přitom však musí být schopná propustit ven pot v podobě páry ven z dalších vrstev. Zátěry jsou levnější, ale nedosahují tak dobrých parametrů jako membrány, pokud jde o nepromokavost a prodyšnost/paropropustnost.
Vodní sloupec, paropropustnost a prodyšnost:
Při výběru membrány jsou pro mě podstatné dva faktory – vodní sloupec a paropropustnost. Vodní sloupec udává, kolik mm vody v laboratoři unesla membrána, než začala vodu propouštět (pod jakým tlakem vodu nepropustí). Pro člověka s batohem na zádech je minimální doporučovaný vodní sloupec bundy 15000 mm (největší tlak je v oblasti ramenních popruhů). Nicméně používáním se vlastnosti membrán postupně zhoršují, takže osobně vybírám vyšší vodní sloupec. Paropropustnost udává, kolik gramů vodních par projde membránou na ploše 1m² za 24 hodin. Pomalým během vyprodukuje tělo cca 25000 g/m²/24h vodních par, takže při výběru bundy na treky se orientuji minimálně na tuto hodnotu, protože předpokládám, že tělo jdoucí do kopce s batohem na zádech, na tom bude podobně. I tady platí, že čím vyšší číslo, tím lépe. Další měřitelnou hodnotou je prodyšnost, která se udává v jednotkách ReT (udává odpor materiálu vůči odpařování). Prodyšnost je ale zřídka testována a výrobci ji většinou neuvádějí.
Nepromokavou membránovou bundu mám z třívrstvého laminátu, který je sice těžší, než dvouvrstvý nebo dvou a půl vrstvý, zato je odolnější. Výhodou je, má-li bunda odvětrávání v podpaží, stahovatelnou kapuci, pod kterou se vejde helma, stahování v oblasti krku, na rukávech a spodním lemu, případně kapsy umístěné nad polohou zapnutého bederního popruhu. Každý zip navíc a každé stahování přidává bundě na hmotnosti, proto je dobré uvážit, jestli je pro vás prvořadá hmotnost bundy nebo spíš celkový poměr hmotnosti a komfortu.
Nepromokavé membránové kalhoty jsou na letní treky spíš příjemným komfortem navíc. Obvykle nosím jen své odepínací rychleschnoucí kalhoty a vzhledem k tomu, že schnou velmi rychle, jsou pro mě zcela dostačující. Nepromokavé kalhoty jsem ocenila během podzimu na Islandu, a v nejednom silném dešti, větru či sněhové bouři jsem si děkovala za ten nápad, vzít si nepromokavky s sebou. Na kalhoty nedopadá v dešti tak vysoký tlak jako na bundu, protože je nezatěžuje žádný batoh, ani na ně neprší kolmo, takže vodní sloupec může být nižší. Výhodou je, když jsou nohavice v spodní části rozepínatelné, aby si je člověk mohl navléknout přes obyčejné kalhoty (nebo legíny) bez nutnosti zout boty.
Větrovka před deštěm neochrání, ale bude vám v ní tepleji, protože vítr, jak známo, odfoukává teplý vzduch kolem těla, a pocitovou teplotu může velmi výrazně snížit. Nejčastěji mi větrovka přijde vhod, když upocená vystoupám na vrchol, kde fouká. Bundu můžete doplnit také ultralehkými větruodolnými kalhotami.
Aby výše uvedené informace byly přehlednější, sestavila jsem je do tabulky:
PŘÍKLAD ULTRALEHKÉHO VRSTVENÍ (LETNÍ TREK, DO VYŠŠÍCH TEPLOT)
PRVNÍ VRSTVA: lehké kraťasy a merino triko, když je teplo.
DRUHÁ VRSTVA: pod kraťasy si obléknu merino legíny. Na merino triku mám lehoučkou polartecovou mikinu se špičkovým poměrem hmotnost/tepelný komfort.
TŘETÍ VRSTVA: jako vnější vrstvu za chladnějšího (větrného) počasí si obléknu větruodolnou bundu a větruodolné kalhoty.
Tento model vrstvení se hodí na kratší letní treky, kdy předpokládám teplé počasí a minimum srážek. Celková hmotnost tohoto oblečení v mé velikosti je 580 g.
SEZNAM:
Triko merino s krátkým rukávem IcebreakerTech T Lite, vel. S – 102 g / ODKAZ NA PÁNSKOU VERZI
Kraťasy (mám nějaké no name) – 75 g
Legíny merino Icebreaker Everyday legging, vel. S – 151 g / ODKAZ NA PÁNSKOU VERZI
Mikina Montane Allez Micro Pull-on dámská, vel. EUR36 – 136 g / ODKAZ NA PÁNSKOU VERZI
Bunda proti větru Montbell EX Light Wind Jacket dámská, vel. M – 43 g / ODKAZ NA PÁNSKOU VERZI
Kalhoty proti větru Montbell Dynamo Wind Pants pánské, vel. S – 73 g
OBECNÉ TIPY K VÝBĚRU OBLEČENÍ NA TREK
1) Dříve, než něco koupíte, je dobré promyslet, zda se to bude hodit v kombinaci s dalším oblečením, které si chcete vzít s sebou. Koupím-li si například bundu větrovku, a na treku zjistím, že ji nepřetáhnu přes mikinu, asi jsem někde udělala chybu.
2) Je dobré mít nějaké oblečení, které vám zůstane suché v batohu i za vytrvalých dešťů. Ve vlhkém oblečení se dá za chůze vydržet, protože tělo se pohybem zahřívá. Je ale fajn, převléknout se aspoň na spaní do suchého.
3) Abyste udrželi suché i oblečení v batohu (a také spacák a elektroniku), stojí za to vložit si do batohu nepromokavou vložku nebo věci, které chcete rozhodně udržet v suchu, uložit do nepromokavých vaků.
4) Je dobré si před trekem všechno oblečení, které si chcete vzít s sebou, sepsat do seznamu. Snáz si tak všimnu, že jsem třeba zapomněla na oblečení do deště nebo že bych si zbytečně sbalila o jednu mikinu navíc. Nejednou se mi stalo, že jsem vyrazila na trek s kamarádem, který zapomněl na ponožky. Na druhou stranu, ze zapomenutých ponožek vznikají vtipné historky.
5) Rychleschnoucí, nemačkavé, skladné oblečení nic nezkazí. Neutrální barvy usnadní kombinaci jednotlivých kusů z hlediska stylu, a pokud chci trek zakončit prohlídkou nějakého města, budu se určitě cítit lépe v oblečení civilnějšího vzhledu, než jsou mnohošvé, přehnaně sportovně vypadající hadry neonových barev.
6) Při rozhodování, jestli je lepší tahle mikina nebo ta druhá, vám může pomoci kuchyňská váha. Když opravdu nevíte, čemu dát přednost, možná vám v rozhodování pomůže vědět, co je lehčí.
7) Multifunkční oblečení se může hodit i ušetřit gramy, které ponesete na zádech. Za mě osobně v tomhle směru vedou odepínací kalhoty.
8) Nezapomeňte na doplňky jako klobouk nebo kšiltovka, rukavice, nákrčník, moskytiéra na hlavu a podobně. Třeba prosincový trek bez rukavic, nebo červencový bez pokrývky hlavy, by mohly bolet.
